Mu-Online

Novinky

>Prolog

Antonio, princ černých rytířů, se blížil k uskutečnění své pošetilé ctižádosti.

"Kontinent MU bude můj a jen můj. Pošetilí, ubozí lidé, dívejte se na mou moc a jak Já rozbiji Pečeť svého osudu."

Zlá kouzelnice Lemulia si oblíbila pošetilého pána a omámila jeho mysl falešnou nadějí. Antonio byl otráven a rozčarován z ustavičných roztržek mezi feudálními pány země MU. Lemulia stále mluvila o příběhu velkého pána, ďábla, démona temnot, Kunduna, který existoval o 1000 let dříve, než impérium MU vzniklo. Mluvila jako ti, jenž utišují sami sebe, že s temným pánem by byl vládcem celého světa a ne jen impéria nebo kontinentu. Antonio, oslepený ctižádostí tak snadno padl do Lemuliiny léčky. Ti, co prohlédly Lemuliin závoj lsti, loajální a nesobečtí Antoniovi rádci, byli ihned zabiti a zůstal jen naivní pán, zlá kouzelnice a krutí, krvežízniví válečníci.

Armáda Antonia pokračovala v pustošení země, podrobujíc si Impérium násilím, ovládána Lemuliinými vychytralými lži a kouzly. A během krátké doby se v osudný den, jenž byl zmíněn v proroctví Secromicona, shromáždily síly Antonia v Ketthotumu. Krvežízniví, nelítostní vojáci úzkostlivě čekali na dobu, kdy Antonio a Lemulia rozbijí Pečeť. Vál ledový vítr a vzduch byl naplněn očekáváním.

Svatyně Ketthotumu se zřítila. V Antoniových očích se zračila panika. "Tak je to správně, Lemulio?". Kouzelnice Lemulia, skrytá v černém temném rouše, kývala hlavou. "Jen pro krále země! Ten okamžik je před námi." Antoniova nejistota zůstala, ale i tak byl spokojen s její odpovědí. Antonio pak vykřikl: "Tato země zůstane na věky má." a pokousil se dotknout Pečetě Etramu.

"Om Orakust, Hemiad, Kiratus. Le Al Hokbras, Ektua, Ho."

Neznámé zaklínadlo se linulo z Lemuliiných úst a současně tajemné zdi obklopily Antonia. V ten moment začalo skrz Pečetní kámen proudit světlo. Zatímco se stával Lemuliin hlas hlasitější a silnější, začalo se v očích Antonia zrcadlit šílenství, když zíral na polorozpadlou Pečeť. "Ještě víc, ještě víc...!" Antoniovy ruce se třásly, jak se blížil k Pečetnímu kameni. Světlo vycházející z kamene začalo zářit. "Ještě trochu víc!" ozývalo se. Po vyslovení posledního slova zaklínadla Pečetní Kámen praskl. "Král, král krve!" bylo slyšet. Uprostřed hluku se ozývalo radostné volání nadšených vojáků k jejich temnému pánu, vzkříšenému Kundunovi.

Kundun, který se probudil ze spánku divoce zíral na křičícího Antonia, "Teď je země jen má, má vlastní! Jen krev a strach naplní tuto zemi!" A osm kusů Pečetního kamene roztrousil do všech koutů kontinentu MU.